Před takovými sto lety by bylo absolutně nemyslitelné, aby žena vykonávala některá povolání, která byla určena jen „silnějšímu pohlaví“. Tento staletí zažitý předsudek nebyl rozhodně jednostranný. Ani muži nesměli třeba jen pomyslit na to, že by si zvolili čistě ženské zaměstnání. Tyto nesmyslné rozdíly už se naštěstí začaly vyrovnávat a dnes už se uvažuje trochu jinak.
A myslím, že v některých povoláních to přineslo velká pozitiva.
o Zdravotní sestra – myslím, že je dost hrozná představa sedmnáctiletého mladíka, kterému po nějaké banální operaci přinese bažanta stejně stará dívka.
o Učitel v mateřské školce– doufejme, že se jejich počet zvýší. Určitě je mužský prvek, nejen pro děti, ve školce přínosem.
Naopak to samozřejmě platí také.Ještě nedávno byly jen mužské profese, do kterých muži ženy v žádném případě nepouštěli. V tomto případě to tak trochu změnila padesátá léta, kdy začala slavná éra
– bagristek
– jeřábnic
– soustružnic
– a jiných zdatných údernic.
Ale to je jiné téma.
Popelář nebo ztráty a nálezy?
Ještě ale existují zaměstnání, kde ženu nespatříte. Mám na mysli například popeláře.
– Už jste někdy viděli, že by popelářský vůz řídila žena?
– Anebo stála vzadu na stupátku „za vozem“?
Já ne a vůbec se tomu nedivím. Musím uznat, že docela obdivuji a někdy i lituji muže, kteří se tahají s těžkými, páchnoucími kontejnery a popelnicemi. A to v parném létě i třeskutých zimách. Pokud se Vám ale zdá jejich práce nudná a fádní, je to omyl. I u tohoto zaměstnání se dá zažít leccos zajímavého.
Už jen nálezy toho, co
o člověk omylem vyhodí – šperky, hodinky, foťáky
o považuje za nepotřebné – CD, DVD, videokazety
o v kontejneru zapomene – bezdomovec svoje tělo.
A dokonce prý se našla v jedné takové odpadkové nádobě cvičná mina. Už jsem podotkla, že to není jednoduché povolání.